říjen 2024
Noviny Národní politika z roku 1943
V druhé polovině 18. století začalo české národní obrození za podpory mnoha vlastenců ze všech společenských tříd. Čeština přestávala být jazykem venkovanů a sloužících, ale bylo ji možno zaslechnout i v okruhu střední a vyšší společenské třídy, kde do té doby vládl německý jazyk. V těchto podmínkách vznikla celá řada českých novin, včetně Národní politiky. Tento deník, navazující na českou přílohu německých novin Politik, začal vycházet v roce 1883 a brzy si našel široký okruh čtenářů. Redakce neprosazovala linii žádné z politických stran, i když měla k událostem spíše konzervativní postoj. Noviny vycházely i během 1. světové války, ale jejich zlatá éra přišla až se samostatným Československem
Úvodníky Národní politiky často udávaly směr veřejnému mínění k politickým a společenským událostem a články psali renomovaní redaktoři a spisovatelé. Noviny vycházely ve statisícových nákladech a byly nejčtenějším denním tiskem. Nedělní vydání, vycházející v nákladu až 400 000 výtisků, obsahovalo kromě společenské rubriky i rozsáhlou inzerci a romány na pokračování. I ve 30. letech si redakce udržovala politický nadhled a odolávala tlakům jak ze strany českých fašistů, tak komunistů, kteří stupňovali svoji propagandu ve svých stranických novinách.
Zlom přišel až v březnu 1939, kdy došlo k obsazení Československa a podřízení všech novinových redakcí německým protektorátním úřadům. Začaly doby jednotného, shora nařízeného názoru a záleželo jen na odvaze redaktorů, jak tyto jediné pravdy prezentovali ve svých článcích. Řada novinářů během války přestala psát a někteří další se zdiskreditovali svými kolaborantskými postoji, většina však pokračovala v práci a snažila se nezaplést s režimem a zároveň neupadnout v nemilost u německých úřadů v čele s obávaným Wolframem von Wolmarem (Čechy za Protektorátu přezdívaným "Osram von Posram").
Ve válečné Národní politice z prosince 1943 se můžeme dočíst o těžkých bojích hrdinných německých vojáků a vděčných pozdravech civilního obyvatelstva těmto hrdinům, ale také o řadě kulturních a sportovních akcí. Divadla uváděla nové hry, k nedělním utkáním nastupovaly hokejové a fotbalové kluby a ve společenské rubrice byla řada oznámení svateb a úmrtí.
Noviny vycházely až do konce války, poslední číslo vyšlo 11. května 1945. V poválečných zmatcích nebyla redakce již obnovena a poslední ránu zasadili listu komunisté, kteří celé vydavatelství znárodnili. Tím historie tohoto, kdysi tak významného periodika, definitivně skončila a jejich výtisky si dnes můžeme pročítat už jen v knihovnách.
září 2024
Čítanka pro malé protektorátní školáky
Všechny děti školou povinné se dříve či později naučí číst a po úspěšném zvládnutí slabikáře mají každý školní rok k dispozici čítanku, ve které najdou zajímavé úryvky z literárních děl, jež stojí za to znát. O tom, se kterými autory se malí školáci seznámí, rozhoduje samozřejmě odborná komise na ministerstvu školství.Podobně tomu bylo i v roce 1943 v Protektorátu Čechy a Morava. Tehdejší ministr školství a lidové osvěty Emanuel Moravec, nechvalně proslulý představitel kolaborace s nacistickým režimem, a jeho aparát samozřejmě pracovali na tom, aby se děti nesetkaly s myšlenkami narušujícími ideologii národního socialismu a laskavé péče Třetí říše.
V Nové čítance tak již nenajdeme takové nepřátele Říše, jako byl Karel Čapek, T. G. Masaryk nebo Heinrich Heine. Čs. republika měla být zapomenuta stejně jako její armáda a demokratické zřízení. Můžeme si sice přečíst verše Antonína Sovy, J. V. Sládka nebo Svatopluka Čecha, kteří opěvovali svoji rodnou zemi – ovšem nikde se nemluví o tom, jak se tato země jmenuje. Děti se mohou seznámit i s nespornými německými velikány jako byl J. W. Goethe a Martin Luther, jejichž díla jsou šikovně doplněna krátkými články o životě v Německu.
Celou čítankou se táhne jako červená niť myšlenka historické sounáležitosti českého a německého národa, přičemž Němci jsou vykreslováni jako příjemní sousedé, s nimiž se dá dobře vyjít. I němečtí vojáci jsou vlastně přátelé a nikdo se jich nemusí bát. Svým českým sousedům jsou vždy ochotni nezištně pomoci, jako to v jedné z povídek v čítance udělá mladý voják, jenž neváhá skočit do rybníka a zachránit topící se děvčátko.
Tuto čítanku si děti naštěstí moc dlouho neužily, protože začátkem školního roku 1945 ji žáci ve školách už určitě nedostali. Možnost číst Čapkovy povídky a učit se o TGM měly ale bohužel opět jen pár let. Po Vítězném únoru v roce 1948 se jim cesta k dílům mnoha autorům na dalších 40 let uzavřela. Nic však netrvá věčně a dnes si děti v čítance mohou přečíst nejen verše českých básníků, kteří v době Protektorátu nemohli projevit nesouhlas se zneužitím své tvorby, ale také povídky bratří Čapků a Karla Poláčka, jejichž jména měla být podle nacistů zapomenuta..
NOVÁ ČÍTANKA IV.
- schválena ministerstvem školství 24. listopadu 1942 jako učebnice pro školy s českým jazykem vyučovacím
- vydalo ji Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu v Praze v roce 1943
- Cena: K 15,–
srpen 2024
Sada společenských her německé armády
V žádné společenské místnosti horské chaty nebo zotavovny nesměla chybět krabice se společenskými hrami, jimiž si rekreanti krátili volný čas. Na několika hracích plánech si mohli zahrát šachy, dámu, halmu nebo mlýn. Na rodiny s menšími dětmi pak čekaly krabice s populárním „Člověče, nezlob se“.
Hraní těchto her bylo populární i mezi vojáky, kteří měli ve volném čase jen omezené možnosti aktivního odpočinku, a to i během 2. světové války. Němečtí vojáci, prezentovaní propagandou jako kulturní lidé, si mohli zahrát tyto hry díky speciální sadě, přizpůsobené vojenskému životu.
Kromě již zmíněných her, známých i z civilního života, si mohli zahrát i vojenskou variantu oblíbených „Žížal a žebříků“. V této hře, probíhající na stovce políček, se hráči stávají mladými vojáky, spěchajícími domů za svou láskou. Cestu si mohou různě urychlit, třeba stopnutím nákladního auta, nebo mohou být zastaveni a vráceni zpět na stanovišti vojenské policie. Tuto hru dnes běžně hrají malé děti, takže její umístění do souboru her, určeného pouze pro dospělé, je trochu neočekávané.
Skutečnou raritou je hra „Pěchota útočí“, opět založená na posunování figurek po hracím plánu podle hodu kostkou. Postup může zastavit políčko s nepřátelským bunkrem nebo vzdušným průzkumem, a naopak jej může urychlit tanková podpora nebo rychlý pěší přesun. Podobná hra by patřila spíše do nějakého chlapeckého časopisu, protože si lze jen těžko představit, že si unavení pěšáci, zobrazení na víku krabice, hrají po večerech na válku.
červenec 2024
Zásobník do kulometu vz. 26 – běžný předmět se smutnou historií
Kulomet vz. 26 byl nejrozšířenější automatickou zbraní v předválečné čs. armádě, vyráběnou v tisícových sériích a zásobníky dodávala brněnská Zbrojovka po celých vagónech.
Tyto kulomety bychom našli u pěchoty jako hlavní zbraň družstva, lafetované ve střílnách lehkých objektů LO-37 i jako podpůrnou zbraň v těžkých objektech čs. pohraničního opevnění. Desetitisíce těchto zbraní spolu s příslušným počtem zásobníků čekaly na dobu, kdy prokáží své kvality, ověřené na střelnicích, ve skutečném boji.
Českoslovenští vojáci o tomto kulometu nepochybovali, ale jak nás upozorňuje otisk přejímacího razidla německého inspektora, historie šla jinou cestou. Nevíme, zda tento zásobník zabavili Němci spolu s celou výzbrojí pokořené čs. armády při obsazení Československa v roce 1939, nebo jej vyrobila Zbrojovka už na objednávku z Berlína.
Německá armáda nechtěla zvyšovat počet typů zbraní u svých jednotek, a tak o zabavené kulomety vz. 26 neměla zájem. Do své výzbroje jej však rády zařadily jednotky SS, jejichž vyzbrojování nemělo tak vysokou prioritu jako armáda, i když proti tomuto stavu protestovali velitelé SS i u samotného Hitlera. Kulomety sloužily k plné spokojenosti svých nových majitelů jak během francouzského tažení, tak i později na Východní frontě.
Naštěstí smutnou historii této legendární zbraně, zneužitou našimi nepřáteli, více než vyvažuje její britský bratranec BREN, který prošel všechna světová bojiště a obstál na nich se ctí. Jeho typicky zahnuté zásobníky na britské náboje .303 nosili ve svých sumkách australští vojáci na tichomořských ostrovech, příslušníci Commandos v Norsku nebo čs. vojáci v poušti u Tobrúku.
Naleznete zde zřizovatele Muzea – Vojensko-historický klub Erika Brno a naše další aktivity, na kterých se podílíme.
Vojensko-historický klub Erika Brno byl založen v roce 1996 jako nevládní nezisková organizace a byl registrován MV ČR jako občanské sdružení. Nyní je spolkem a je registrován u Krajského soudu v Brně. Sdružuje amatérské i profesionální zájemce nejen o vojenskou historii. Členové jsou podle svého zaměření organizováni v příslušných sekcích.
Celnictví je jedním z nejstarších „řemesel“ – setkáme se s ním už ve starověkém Egyptě. Právě toto období otevírá expozici Východočeského památníku celnictví, kterou jsme pojali velmi moderně a živě. Provedeme vás všemi historickými obdobími, která vývoj celnictví ovlivnila. Jeho dějiny jsme dosadili do širších dějinných souvislostí.
Památník s historickou expozicí je připomínkou internace řeholníků, kteří byli na základě tzv. státem řízené centralizace deportováni a byli na tomto místě v období let 1950–1961 komunistickým režimem omezeni na osobní svobodě. Seznamte se s historií našeho regionu a s prvním Památníkem tohoto typu v České republice.
