Vzpomínková akce organizovaná Východočeským klubem celních veteránů se sídlem na Horní Lipce ve spolupráci s celními úřady pro Královéhradecký a Pardubický kraj se konala tradičně v obci narození autora prvního čs. celního zákona JUDr. Emila Martince v Horním Jelení dne 27. října 2013.
V odpoledních hodinách téhož dne pak pokračovala před Muzeem čs. opevnění z let 1935-38, Pěchotním srubem K-S 14 „U cihelny“ v Králíkách. Tam všichni společně uctili památku padlých příslušníků finanční stráže z roku 1938 a vyjádřili přesvědčení, že tyto oběti nebyli marné.
Velkého ocenění se dostalo také dobrovolníkům a pracovníkům Muzea, kteří po dlouhá léta pečují o pevnost v zájmu společné paměti národa a spolupracují s celními veterány. Muzejní pracovníci a dobrovolníci převzali z rukou předsedy VKCV pana Bohumila Brandejse pamětní medaile Východočeského klubu celních veteránů. Bronzový stupeň obdrželi rotný Lukáš Pernický a pan Antonín Neterda, stříbrný stupeň pan Zdeněk Bárta a zlatý stupeň byl udělen Sekci K-S 14 Králíky, nevládní organizaci VHK ERIKA Brno, o.s. Tu převzal ředitel muzea Ing. Richard M. Sicha.
Celé akce se zúčastnili náměstek ministra financí ČR RNDr. Ladislav Minčič, CSc. s generálním ředitelem Generálního ředitelství cel JUDr. Ing. Pavel Novotným a zástupci slovenské daňové a celní správy. Ze zástupců samosprávy se vzpomínkové akce zúčastnila starostka města Králíky Jana Ponocná a starosta Horního Jelení pan Petr Tupec.
V den výročí po dlouhých 75 letech zásluhou 35. OS klubu Junáka Praha v čele s Vladimírem Chochulou a Úřadu městské části Prahy 8 - Karlín byla odhalena na rodinném hrobě pamětní deska četaři Arnoštu Hradovi, který v osudný den 3. října 1938 spáchal sebevraždu na pevnosti Pěchotním srubu K-S 14 "U cihelny".
Komorní vzpomínkový pietní akt pořádají old skauti každý rok a navštěvují také každročně Muzeum čs. opevnění z let 1935-38, pěchotní srub K-S 14 „U cihelny“ Králíky.
Společné zamyšlení tentokráte ve spojení Králíky - Praha bylo završeno společným odhalením desky menších rozměrů paní místostarostkou Prahy 8 Mgr. Vladimírou Ludkovou a ředitelem Muzea K-S 14 Králíky Ing. Richardem M. Sichou, kteří připoměli ve svém krátkém vystoupení význam této vzpomínky a zamyšlení nad obranou v roce 1938 pro společnou paměť národa. Akci zdokumentoval vedoucí odboru kultury ÚMČ Ing. Petr Bambas. Za odbornou veřejnost se akce účastnila akce také Mgr. Marina Hužvárová z Akademie věd ČR. Stafáž u pomníku zajistili členové Klubu vojenské historie KVH Armfort Praha a společně se skauty uctili všichni památku A. Hrada a všech obětí nacismu minutou ticha.
Četař Arnošt Hrad, který spáchal sebevraždu v pevnosti v říjnu 1938 na protest proti Mnichovské zradě zanechal tři dopisy na rozloučenou, své matce, veliteli a kamarádům. Po převozu do červené Vody zemřel. Vojenský pohřeb se konal později v jeho rodišti, Praze – Bohnicích.
V Muzeu K-S 14 se nachází busta četaře od moravského sochaře Ondřeje Štočka s rozsáhlou expozicí věnovanou mj. i problematice Mnichovské zrady. V roce 2014 uplyne 100 let od narození četaře.
Dne 12. září 2013 na základě badatelských programů muzejní spolupráce navštívila pracovní skupina Muzea K-S 14 „ U cihelny “ Muzeum a Památník v Gross – Rosenu, kde byl zřízen během II. světové války nacistický koncentrační tábor. Důvodem návštěvy byl i fakt, že v říjnu 1944 byla v sousedství závodu Fahrzeug u. Motorenwerke v Grulichu – Králíkách založena pobočka tohoto tábora. Tábor neexistoval dlouho, pouhých osm měsíců, avšak v evidenci KT Gross - Rosen se jako pobočka nachází. Němým svědkem je dodnes i jméno „GRULICH“ na žulovém památníku přímo v areálu bývalého tábora mezi stovkou ostatních desek.
Jednání obou delegací probíhalo v budově muzea, přímo v prostorách bývalého KT Gross – Rosen v polské Rogoźnici. Za polskou stranu se jednání zúčastnili zástupce ředitele Muzea Andrzej Gwiazda a vedoucí osvětového oddělení paní Grazyna Choptiany. Za muzeum K-S 14 pak byli přítomni stálý zástupce muzea K-S 14 v Polsku pan Mgr. Janek Lak, kurátor sbírek Jiří Panuš, průvodce pan Antonín Neterda a knihovnice - archivářka paní Marta Neterdová.
Delegace muzea K-S 14 předjednala v muzeu Gross-Rosen možnou instalaci expozice ve svých prostorách v Králíkách, což pracovníci polského Muzea uvítali a přislíbili pomoc, zvláště v oblasti trojrozměrných artefaktů a obrazového materiálu. Delegace K-S 14 se zajímala mj. také o průběh Muzejní noci v Rogoźnici a výměnu informací v oblasti popularizace obou muzeí včetně Památníku obětem internace Králíky, jehož je Muzeum K-S 14 zřizovatelem. Pracovníci polského muzea přislíbili návštěvu na Muzejní noci v ČR v příštím roce.
Předmětem jednání bylo také dohodnout návštěvu ředitelů obou muzeí, tentokrát v ČR v Králíkách v roce 2014 s výměnou zkušeností v oboru a prohlídkou Pěchotního srubu K-S 14 a jeho sbírek včetně návštěvy Památníku obětem internace Králíky na Hoře Matky Boží.
Při prohlídce bývalého koncentračního tábora pak králičtí za Muzeum čs. opevnění z let 1935 – 38, Pěchotní srub K-S 14 „U cihelny“ a za Památník obětem internace Králíky položili věnec u pomníku – mauzolea čtyřiceti tisícům objetí německého nacismu.
-pnš-/ -rms-
Tábor Gross-Rosen byl založen v srpnu 1940 jako pobočka KL Sachsenhausen. Vězňové byli předurčeni do práce v místním lomu na žulu. První transport do Gross-Rosenu, polské Rogoznice dorazil 2. srpna 1940.
Dne 1. května 1941 získal pracovní tábor Gross-Rosen statut samostatného koncentračního tábora. V prvních dvou letech jeho existence, byl táborem uzpůsobeným pro těžbu žuly v kamenolomu. Vražedná 12-ti hodinová práce, hladové porce jídla, nedostatečná lékařská péče, neustálé špatné zacházení a terorizování vězňů nejenom ze strany posádky SS, ale i samotných vězňů ve vyšších funkcích byly důvodem vysoké úmrtnosti. A tak byl KL Gross-Rosen znám jako jeden z nejkrutějších koncentračních táborů.
Hlavní rozšíření tábora připadá na rok 1944, kdy se mění rovněž i jeho charakter. Mimo centrály v Gross-Rosenu vzniká mnoho odboček (asi 100) umístěných především na území Dolního Slezska a v oblasti Sudet (Králíky). K největším odbočkám patřily KL v Jelczu, čtyři tábory ve Wroclavi, dále pak v Brzegu Dolnym, v Kamenné Hoře a v Horách Sových.
Přes KL Gross-Rosen – mateřský tábor plus jeho odbočky – prošlo cca 125 000 vězňů. V tomto množství jsou zahrnuti i vězňové tzv. neregistrovaní, kteří byli do tábora převezeni k popravám, např. 2 500 zajatců Rudé armády.
K nejpočetnějším národnostním skupinám, které prošly Gross-Rosenem a jeho pobočkami byli Židé z různých států Evropy, dále Poláci a obyvatelé bývalého Sovětského svazu. Odhad množství obětí tábora Gross-Rosen činí na 40 000 osob. K nejtragičtějším obdobím v jeho dějinách patří jeho evakuace. Během těchto transportů, (někdy takřka několikahodinových) zahynuly tisíce vězňů.
-pnš-
Dne 22. 6. 2013 - Dolní Vilémovice
Pozvánka v pdf (2,8 MB)
Dne 22. března 2013 se uskutečnila plánovaná návštěva pracovníků Muzea čs. opevnění z let 1935-38, Pěchotního srubu K-S 14 „Cihelny“ Králíky a Památníku obětem internace do Archivu bezpečnostních složek v Praze. S ohledem na povahu věci a dlouhodobou spolupráci při dohledávání dokumentace při vzniku Památníku obětem internace v klášteře Redemptoristů na Hoře Matky Boží v Králíkách, jehož je Muzeum zřizovatelem, se akce zúčastnil ředitel Muzea Ing. Richard M. Sicha a sestra Vojtěcha Zikešová, předsedkyně Konference vyšších představených ženských řeholí České republiky, která má k poutnímu místu na Hoře Matky Boží, kde je Památník umístěn, obzvláště osobní vztah, neboť i ona v něm strávila s dalšími sestrami několik let jako řeholnice.
Jednání proběhlo v duchu dosavadní spolupráce, která trvá již od roku 2006, a jejích dalších rozvíjejících se možností. Za Archiv bezpečnostních složek jednání vedla ředitelka archivu PhDr. Zlatuše Kukánová a za Muzeum K- S 14 Králíky Ing. Richard M. Sicha. Zástupci ABS, Mgr. Lubomír Augustín a zástupce ředitele ABS Mgr. Kugler v průběhu dne prezentovali specifika uložení archiválií provenience bezpečnostních složek bývalého Ministerstva vnitra ČSR a ČSSR v návaznosti na bezpečnostní sbory, II. a III. odboj, kterými se Muzeum K-S 14 zabývá, a také na perzekuci mužských řeholí, kterou Památník obětem internace popisuje.
Muzeum K-S 14 formou „dokumentačního“ střediska zachycuje na nedalekém pracovišti knihovny („Knihovna generála Mašína“ na Velkém náměstí v Králíkách) nejen osudy 530 řeholníků, kteří prošli internací v době nesvobody, ale i analogické souvislosti působení orgánů StB a Ministerstva vnitra v rámci Králík a blízkého okolí. Tyto orgány se podílely na perzekuci obyvatelstva a potlačování svobody slova, zabavovaní literatury a přípravě procesů s řeholníky v 60. letech 20. století. Jednalo se např. o akce „REDIS“ a montáže odposlechů v klášteře, opatření „DURAL“ a další akce. V Muzeu lze již dnes díky spolupráci s ABS Praha uplatnit některé žádosti o rešerše ze strany řeholí nebo příbuzných řeholníků, kteří byli v Králíkách internací postiženi nebo omezeni na osobní svobodě. Díky pozitivnímu přístupu ABS Praha nejen ke snaze Muzea K-S 14 o vybudování Památníku obětem internace, ale i souvisejícího dokumentačního centra a knihovny, tak vzniká moderní přístup kooperace, na který jsme zvyklí na obdobných místech utrpení a vzdoru. Památník se inspiruje institucemi vzniklými v sousedním Německu nebo Polsku (Dachau, Mauthausen atd.), kde dochází ke vzdělávání přímo v místě.
Prohlídka samotného Památníku je možná dle otevírací doby provozovatele.
V rámci jednání si delegace v ABS Praha prohlédla prostory pro trvalé uložení archiválií, studovnu, pracoviště lustrací a rešerší. Byly řešeny některé právní aspekty další vzájemné spolupráce mezi Muzeem K-S 14 (včetně Památníku) a Archivem bezpečnostních složek ve věci poskytovaní informací, badatelských žádostí a rychlosti jejich vyřizování s ohledem na kapacitní možnosti. Zástupce Muzea Ing. Richard M. Sicha zdůraznil strategickou polohu (blízkost) města Králíky pro některé badatele ze Slovenska, zejména ohledně mužských řeholí, kteří se obracejí na Muzeum ve věci dohledání údajů k internaci svých někdejších spolubratrů. Dále byla řešena účelnost a návaznost z hlediska dohledání podkladů do bakalářských, diplomových či odborných prací v místě, kde byl centralizační klášter v 50. letech 20. století zřízen (prakticky se jedná o badatelnu v knihovně na Velkém náměstí). Ve věci bádání dokumentace v místě utrpení a internace řeholí názor z pohledu etického a vzdělávacího sdílela i zástupkyně KVPŽR sestra Vojtěcha Zikešová. Stejný přístup lze uplatnit i v případě využití pevnostního objektu K-S 14, kde přichází v úvahu nahlédnutí do kopií materiálů v badatelně Muzea (při dodržení všech zákonných podmínek).
Právě tato zkušenost s pátráním v Archivu bezpečnostních složek z posledních let je velmi zajímavá. Jedná se o poskytnutí donedávna utajovaného a nyní odtajněného svazku „LIPKA“, který byl zpřístupněn na vyžádání pracovníkům Muzea čs. opevnění z let 1935-38, Pěchotního srubu K-S 14 „U cihelny“ Králíky. Díky tomuto kroku se bude mít možnost návštěvnická veřejnost seznámit se skutečným využitím hlavního objektu Muzea ze strany někdejších orgánů Ministerstva vnitra v 70. letech 20. století.
Objekt K-S 14 „U cihelny“ sloužil od roku 1970 do roku 1989 pro potřeby I. správy Federálního ministerstva vnitra, resp. Sboru národní bezpečnosti, tedy Hlavní správy rozvědky ČSSR jako záložní vysílací/příjímací stanice pro šifrované zprávy agentům do zahraničí. Objektový svazek obsahuje nejen technická data a okolnosti stavebních úprav budování objektu, oplocení a situaci v místě a okolí, ale také vyjednávací dokumentaci orgánů FMV a SNB s orgány místní Veřejné bezpečnosti, Místního národního výboru v Prostřední Lipce a celou řadu zajímavých historických dokumentů, které pomohou napravit léta opakované omyly a vysvětlit další fakta formou zajímavých výstav v rámci pevnostního Muzea. Dokumenty obsahují i další související zpřístupněné svazky z tzv. akce „KAHAN“, která probíhala i na území Rokytnice a na dalších místech bývalé ČSSR.
Objasňováním tzv. bílých míst naší historie za pomoci archivních dokumentů na Králicku významně pomáhají muzejníci a historici při zveřejňování historických faktů vztahujících se k období tzv. studené války a období po roce 1948. Archivní prameny z období totalitního režimu po roce 1948 poukazují na mnohdy bizarní využití jak klášterních objektů pro násilnou internaci a soustředění řeholníků a jejich izolaci od společnosti, tak i objektů prvorepublikového opevnění pro jiné účely, než pro které byly předurčeny. Stop všemožných táborů z obou totalit a míst sloužících k perzekuci obyvatel nalézáme a budeme stále nalézat, a to nejen v regionu, mnoho. Časté připomínání utrpení národa a jeho zotročování, stejně jako jeho pasivní i odvážné aktivní rezistence tak může přispět k neopakování totalit v čase budoucím.
Naleznete zde zřizovatele Muzea – Vojensko-historický klub Erika Brno a naše další aktivity, na kterých se podílíme.
Vojensko-historický klub Erika Brno byl založen v roce 1996 jako nevládní nezisková organizace a byl registrován MV ČR jako občanské sdružení. Nyní je spolkem a je registrován u Krajského soudu v Brně. Sdružuje amatérské i profesionální zájemce nejen o vojenskou historii. Členové jsou podle svého zaměření organizováni v příslušných sekcích.
Celnictví je jedním z nejstarších „řemesel“ – setkáme se s ním už ve starověkém Egyptě. Právě toto období otevírá expozici Východočeského památníku celnictví, kterou jsme pojali velmi moderně a živě. Provedeme vás všemi historickými obdobími, která vývoj celnictví ovlivnila. Jeho dějiny jsme dosadili do širších dějinných souvislostí.
Památník s historickou expozicí je připomínkou internace řeholníků, kteří byli na základě tzv. státem řízené centralizace deportováni a byli na tomto místě v období let 1950–1961 komunistickým režimem omezeni na osobní svobodě. Seznamte se s historií našeho regionu a s prvním Památníkem tohoto typu v České republice.
